Krátké zastavení

Není to tak dávno, kdy jsem si uvědomila, že nemít na něco čas, je jenom naše výmluva. Čas je konstanta, běží každému stejně, v každém lidském století. Nikdo ho nemá více, nebo méně.

Dnešní doba vyžaduje žít naplno. Slyšíme to v práci, v reklamě, u přátel. Mezi svými přáteli mám několik úspěšných podnikatelů. Kdybych vám řekla jejich jména, možná byste zareagovali: jo, jo ty znám. Přesto, že jsou úspěšnými podnikateli, jsou špatnými táty od rodin a aby vůbec usnuli, musí si vzít prášky na spaní. A taky mám zcela obyčejné přátele, kteří nemají čas přečíst si knihu, protože jsou večer příliš unaveni, přátele, kteří nenavštívili přes rok své rodiče, protože jim to časově nevychází, přátele, kteří mi stále slibují, že musíme zajít na pivo, ale ještě jsme na něm nebyli, přátele, kteří neustále tvrdí, že nestíhají.

Vždycky jsem měla strach, že něco nestihnu a někde budu chybět. Čím víc jsem toho chtěla stihnout, tím méně jsem měla dostatek času na to, dělat věci pořádně. A tak jsem začala rozlišovat věci důležité a nedůležité. Najednou zjistíte, kolik věcí je ve vašem životě úplně zbytečných. A co je hlavní, začnete se daleko více věnovat tomu, co má pro vás smysl.

Čas máme všichni stejný. Jen se musíme naučit ho dobře využívat. A už taky vím, že to, co chci udělat, mám udělat hned. Kdo totiž ví, kolik času máme ještě před sebou?