Souhlasím s tím, že hlava a to co se v ní děje je katalyzátorem, kouzelnou esencí, rozhodujícím argumentem na misce vah v tom, jak skutečně vážně jsme schopni věci myslet, rozhodnutí činit a svět kolem sebe vnímat. Myslím si však, že alfou omegou všeho vámi popsaného je schopnost sebereflexe a jisté míry pokory k tomu, že naše představa o vlastní "dokonalosti" není jedinou věcí na světě a že je i svět kolem nás nucen a ochoten občas tolerovat naše nedokonalosti

Zrovna dneska jsem spadl z výšin svých představ o vlastní dokonalosti. Ty rány od reality nejsou dvakrát příjemné, ale z dlouhodobého hlediska přínosné jsou. Kéž bych si je dlouho pamatoval!