Problémy ve vztahu a v práci? Příčina je v našem mozku

Nikdy nemůžeme mít vše. Ale kdykoliv můžeme mít dost. Dokonalost neexistuje.

Hledání dokonalosti v osobním i pracovním životě je přínosné do té míry, pokud jsme si vědomi toho, že dokonalé neexistuje, ale uznáváme cestu, která k dokonalosti směřuje.

Svět a lidi kolem sebe často vnímáme optikou toho, co jim chybí, co neumí a co nedělají a co je špatně. Uniká nám při tom 80 nebo 90 procent toho dobrého, podnětného, výjimečného. Pokud tedy ve vztahu budeme upozorňovat a soustředit se na to, co partnerovi chybí, nebo neumí (to je těch 10 nebo 20 procent), povede to k postupné destrukci. Nás samotných, osobního i pracovního vztahu. Přijdeme tak o partnera, který má 90 % toho, co oceňujeme. Jen kvůli našemu myšlení, které jsme zaměřili na vytýkání nedostatků. Stává se, že každodenní život a všední žití vytváří na našich očích nánosy, skrze které přestáváme vidět to dobré. Bůh či jiná prozíravost (podle toho, kdo v koho a co věří) zasahuje ve znameních. Někdy jsou nenápadné, jindy bolestivé. Může to být zmeškání odletu letadla, bolest zad, zavření oblíbené restaurace, ztráta klíčů, setkání s přítelem z dětství.

Rovná čára znamená smrt

Život je sinusoida, chvíli nahoře, chvíli dole. Rovná čára znamená smrt. Přirozenou součástí světa je změna. Základem učení je změna. Přizpůsobování se stále novým podmínkám, to je život. Pokud nám na základní škole skvěle šla násobilka, neznamená to hned, že z nás vyroste jaderný inženýr. Vyžaduje to námahu, odříkání, disciplínu, učení a přizpůsobování se novému.  Když se spouští nová linka v továrně, tak z ní nejdříve vyjedou zmetci. Je zapotřebí ji přeci otestovat, vyladit a nastavit. A také nemůžeme počítat s tím, že linka pojede dokonale do nekonečna. O výrobek nebude časem zájem, a tak budou inženýři a technici hledat a zkoušet jiný výrobek a montovat jinou výrobní linku.

Největší bariéry v životě si vytváříme ve své hlavě sami

Všechno nebo nic. Buď budeš dokonalý, nebo s tebou nebudu. Tak to přeci nejde. Plnost života je právě o sinusoidě, o radosti z úspěchu, i z prožitku neúspěchu, je o úsměvu i o slzách. To vše jsou změny, které formují naši osobnost.  Každá zkušenost se nám ukládá do mozku. Nestačí jedna nebo dvě zkušenosti, potřebujeme jich desítky a stovky. Nezůstávejme na povrchu a pojďme do hloubky. Neumíme skákat přes švihadlo? Zkoušejme to a půjde to. Reagujeme podrážděně na kolegu v práci? Zkusme najít příčinu. Chceme zhubnout? Nestačí o tom jenom mluvit. Máme pocit, že lidi kolem nás chtějí, abychom se chovali podle nich? Možná jsme si vytvořili v hlavě bariéru. Chceme dělat smysluplnou práci? Tak si v ní najděme smysl. Nebo ji změňme. Je na nás, jak se svým životem naložíme. Je to jen naše volba. Začít a vydržet. Nikdo nemá právo říkat druhému, co má a nemá dělat. Lidé rádi řeší „problémy“ druhých, a to jen proto, aby se museli věnovat sami sobě. Pokud si vytvoříme své představy, ty přeneseme do slov, okořeníme aktuální emocí a vyflusneme ven bez kontextu, vytváříme kolem sebe nepřátelské prostředí. Akce vyvolává reakci a dostáváme se do kruhu.  Jak z něj vystoupit? Začněme ve své hlavě.