Na hraně lidských propastí

23. 10. 2016 21:54:44
Krize se nevyhnou nikomu. Ať už v práci či v kuchyni nebo ložnici. Podstatné je to, jak na ně nahlížíme a jak se s nimi vyrovnáme.

Životní krize považuji za výchovné lekce. Mají svůj smysl. S oblibou vždy říkám: Bez pádu na zem nepoznáš dotyk nebe.Lidské vztahy jsou tím nejsložitějším na světě. Od pradávna je zkoumáme a nikdo z nás není expertem. Pokaždé nás překvapí něco, co ještě neznáme. U druhého, ale i u sebe.

Podceněné detaily lidských vztahů

Ničitelem vztahů s přáteli, kolegy a partnery jsem často my sami. Rutinní běh každodennosti nám oslepuje oči a zacpává uši. Zaobíráním se sama sebe přestáváme vnímat toho druhého. Nevidíme jeho úspěchy v práci, nemůžeme ocenit jeho zlepšení fyzické kondice, nevšimneme si nového účesu, nevnímáme jeho pohledy, neznáme jeho vnitřní pocity, nedokážeme ani odhadnout, co by si přál k narozeninám nebo jestli touží po dovolené v lázních či po prvním (druhém) dítěti. Omráčené až ochablé smysly jako je zrak, sluch, ale i čich a hmat vytvářejí z dvou lidí přímky. Jsou rovné, nemění směr, ale také se nikdy nepotkají. Smyslný a smysluplný život potřebuje dychtivé smysly. A není potřeba velkých věcí. Jsou to drobné detaily, které dělají život chutnější a plnější. Pokud o toho druhého stojíme, musíme začít u sebe. Všímat si detailů, občas překousnout brouka, potlačit své neurvalé sobecké já a také dovolit odkrýt naše pravé emoce. A dát sobě i druhému prostor pro své bytí.

I ze slepeného hrníčku se dá pít

Manželství (nebo partnerství) je vlastně něco jako hrníček. Používáme ho denně, uspokojujeme skrze něj svoji potřebu žízně. Jednoho dne se může stát, že naší neopatrností upadne a rozbije se. Rozpadne se na několik velkých střepů. Už to není hrníček, ze kterého se můžeme napít. A ve skříňce mezi ostatními je prázdné místo.

Lidé dělím podle toho, jak zacházejí se střepy. Někteří rozbitý hrníček – manželství vymění za jiný, bez snahy se ho pokusit slepit. Jiní se pokusí střepy posbírat a dát je k sobě. Většinou se jim podaří hrníček slepit. Opět se z něj dát pít. Je však křehký. Vyžaduje větší péči. Časem se obrousí drobné nerovnosti a dělá radost všem, kteří z něj pijí.

Věnováno těm, kteří to nevzdali.

Autor: Eva Fruhwirtová | neděle 23.10.2016 21:54 | karma článku: 13.70 | přečteno: 337x

Další články blogera

Eva Fruhwirtová

I starosta je obyčejný člověk

Na malých obcích jsou starostové polovičními právníky, zdravotníky, ajťáky, projektovými manažery, dispečery, psychology, vymahači.

28.7.2018 v 11:55 | Karma článku: 16.49 | Přečteno: 340 | Diskuse

Eva Fruhwirtová

V tento den

Loňský stromeček, silvestrovský oběd před dvěma roky, sjezd Vltavy před třemi lety. Nebo také nic. Vzpomínky si na Facebooku můžete filtrovat. Vymazat část života. Lidi a zážitky si každý rok ukládám do papírového deníku.

31.12.2017 v 10:26 | Karma článku: 9.75 | Přečteno: 243 | Diskuse

Eva Fruhwirtová

Ach, ta moje děravá hlava

Zamykám, vypínám, odcházím. A ty jsi který? Pomóóc. Hledám peněženku. V sobotu 11. března má svůj den MOZEK.

6.3.2017 v 17:06 | Karma článku: 12.32 | Přečteno: 198 | Diskuse

Eva Fruhwirtová

O setká(vá)ní, kde padají bariéry

Jsou ze zahraničí a pracují u nás. Jak si můžeme vzájemně pomoci? Základem je o sobě vědět. Existují projekty, které propojují cizince a Čechy. Vzájemné setká(vá)ní je inspirující pro obě strany.

15.1.2017 v 15:19 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Kamas

Opravdu pane Čermáku?

Nemám ve zvyku reagovat na blogy jiných autorů. Ale někdy se zkrátka ucho utrhne a protože žijeme v demokracii, máme možnost - díky za to - vyjádřit svůj názor. Blogy pana Čermáka nečtu, udělal jsem tak asi potřetí v životě ...

24.1.2019 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 9 | Diskuse

Jiří Turner

Juvenilní justice a Barnevernet aneb čí jsou děti?

Někde je akceptovatelné nechat malé děti tvrdě pracovat a provdávat nezletilé dívky se všemi důsledky takového počínání, jinde je trestným činem dítě seřezat vařečkou. Každá společnost má své specifické normy.

24.1.2019 v 11:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 | Diskuse

Mirek Vojáček

Máme monopol na vysvobození?

Jeho dech, tak těžký a namáhavý, se pozvolna začal zklidňovat. Seděl jsem vedle něho. V meditační vizi jsem ho provázel Phowou – přenosem vědomí. Vše, celý svět se náhle projasnil, jako by byl prozářen vnitřním světlem.

24.1.2019 v 11:11 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 17 | Diskuse

Petr Skřivan

Bránit sebe nebo rodinu se důrazně nedoporučuje

Aktivisté a politici se nám snaží vnutit představu, že bránit se útočníkům je naprostý nesmysl. Spolupracujte s pachatelem a hlavně se nepokoušejte bránit. Dejte jim auto, majetek, zavřete oči a přeneste se na vysněné místo.

24.1.2019 v 8:39 | Karma článku: 36.46 | Přečteno: 993 | Diskuse

David Repecký

Ortézy aneb kazítka na předpis

Něco tu smrdí, něco dost bolí a vy si říkáte - asi dělám něco špatně. A chyba není na Vaší straně...

24.1.2019 v 6:47 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 484 | Diskuse
Počet článků 45 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 913

Eva Fruhwirtová (1986) - Věnuje se efektivní komunikaci a tréninku mozku. V Třebíči založila mozkohernu a učí lidi znovu si hrát. Pamatuje si věci, na které ostatní dávno zapomněli. Ráda pozoruje dění kolem sebe a ještě raději se do něj zapojuje. 

Najdete na iDNES.cz