Nedělní návštěva u zahradníka

17. 04. 2016 19:59:40
Obdivovala jsem ho. Nejen proto, že každou květinu a rostlinu znal českým i latinským názvem a ještě je zařadil do skupiny, ale především proto, že si uchoval lásku a úctu ke svému řemeslu.

Neděle večer. Po slunném dni se ochladilo a začalo pršet. Vyrazila jsem tak na dlouho slibovanou návštěvu třiasedmdesátiletého pana Jana, zahradníka. Odsune ze stolu hrnek s kávou a přináší notebook, aby mi ukázal fotky z výstav lilií. Ukazuje mi jednotlivé fotky a u každé mi říká, jak se jmenuje. Lilií existuje až 8 000 odrůd. Svěřuje se mi, že ho rozčiluje, když lidé nedělají práci pořádně. Nedávno se díval na pořad v televizi o zahradničení, mluvili tam o rostlině, ze které se vaří čaj, ale dali k tomu obrázek jedovatého keře. Ten mi zanedlouho ukazuje na svém dvoře a dokončuje vyprávění tím, že redaktorovi volal, aby ho na to upozornil. „Bylo mu tu jedno. Přitom pár plodů ze zlatice by zabilo dítě.“

Vraťme se ještě ke stolu. Pan Jan obdivuhodně a s úctou vypráví o krásách rostlin. Občas si posteskne, že na dnešních zahradách místo barevných květů je spíše zelená tráva a beton. Druhým dechem však dodává, že lidé objevují zahradničení po čtyřicítce. „Když mě vnuci hledají, tak jim babička říká - děda je zase na zahradě. Kochá se.“ Pan Jan je v zahradnickém spolku, je tam skoro nejmladší. „Umíráme a mladí se k nám nehrnou.“ Každý rok pořádají několik výstav. Lidé se chodí dívat a obdivovat nádherně naaranžované lilie, narcisy, růže. „No jo, ale kdo to řemeslo převezme po nás. Znal jsem zahradníka z nedaleké vesnice. Byl už starý, pamatuji si ho jako kluk. Nabídl jsem mu, aby se přijel podívat na mé lilie. Ale neměl se jak dostat, tak jsem pro něj přijel. Stál na zápraží, oholený, v obleku. Prostě starý pán, který se hezky oblékl, když měl je na návštěvu. Mně tehdy bylo šedesát. On se dožil sta pěti let. Tenkrát mi říkal – založ si firmu. Na to jsem mu odvětil, že kdybych věděl, kolika let se dožiju, tak bych o tom možná uvažoval i v šedesáti. A ten starý zahradník mi řekl – musíš dělat věci tak, jako bys měl žít věčně.“

Byla jsem zvědavá. Zeptala jsem se, jestli musí také vstávat ke květinám, jako se vstává k dobytku, aby se nakrmil. „Než posnídám, musím zkontrolovat skleníky, teplotu, prvně zahrada, potom já.“ To už mě vedl na dvůr a na zahradu. Lehce pršelo, vzduch voněl zemitou jarní vůní. Přede mnou se otevřel pestrobarevný výhled. Tulipány, kosatce, hyacinty, narcisy, čerstvě vyrůstající lilie... Procházeli jsme zahradou, pan Jan se něžně mazlil s květy narcisů a ukazoval mi, jak je příroda mocná, jaké krásné tvary umí vyčarovat. Obdivovala jsem ho. Nejen proto, že každou květinu a rostlinu znal českým i latinským názvem a ještě je zařadil do skupiny, ale především proto, že si uchoval lásku a úctu ke svému řemeslu. Mohl klidně sedět před televizí (byl čas Televizních novin) a nadávat na to, co se děje ve světě. „Máte krásně udržovanou zahradu,“ říkám mu. „To manželka. Každý rok dostane na Vánoce motyku,“ směje se. „Také ji to baví. A když si má vybrat, jestli vařit oběd, nebo okopávat zahradu, jde na plevel a já vařím. Máme to dobře rozdělené.“ Po cestě zpět trhá narcisy, pečlivě vybírá. Ve forózu (to je vstupní hala u starých domů) se se mnou loučí a podává mi narcisy. „Pozdravuj doma. Snad ti udělají radost.“ Nepamatuji si, kdy mi květiny udělaly větší radost, než dnes.

Věnováno JK a všem lidem,kteří neztratili lásku ke svému řemeslu.

Autor: Eva Fruhwirtová | neděle 17.4.2016 19:59 | karma článku: 17.47 | přečteno: 372x

Další články blogera

Eva Fruhwirtová

I starosta je obyčejný člověk

Na malých obcích jsou starostové polovičními právníky, zdravotníky, ajťáky, projektovými manažery, dispečery, psychology, vymahači.

28.7.2018 v 11:55 | Karma článku: 16.49 | Přečteno: 340 | Diskuse

Eva Fruhwirtová

V tento den

Loňský stromeček, silvestrovský oběd před dvěma roky, sjezd Vltavy před třemi lety. Nebo také nic. Vzpomínky si na Facebooku můžete filtrovat. Vymazat část života. Lidi a zážitky si každý rok ukládám do papírového deníku.

31.12.2017 v 10:26 | Karma článku: 9.75 | Přečteno: 243 | Diskuse

Eva Fruhwirtová

Ach, ta moje děravá hlava

Zamykám, vypínám, odcházím. A ty jsi který? Pomóóc. Hledám peněženku. V sobotu 11. března má svůj den MOZEK.

6.3.2017 v 17:06 | Karma článku: 12.32 | Přečteno: 198 | Diskuse

Eva Fruhwirtová

O setká(vá)ní, kde padají bariéry

Jsou ze zahraničí a pracují u nás. Jak si můžeme vzájemně pomoci? Základem je o sobě vědět. Existují projekty, které propojují cizince a Čechy. Vzájemné setká(vá)ní je inspirující pro obě strany.

15.1.2017 v 15:19 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Novacek

Osobní bankrot

"Schváleno. Na osobní bankrot dosáhne víc lidí." Tento titulek rozpoutal bouřlivou internetovou diskusi. Každý má plnou pusu mouder, jak s dlužníky zatočit, málokdo si ale umí představit, jak těžké je osobní bankrot vůbec přežít.

23.1.2019 v 8:00 | Karma článku: 37.92 | Přečteno: 3442 | Diskuse

Tadeáš Firla

Jak jsem jako starší chlap, sedával se studentíky ve školních lavicích?

Možnost studovat pro všechny, je skvělým darem svobodné společnosti. Někteří z nás si toto období museli rozložit v čase a prodloužit. Článek má za úkol povzbudit případné váhající. Neváhejte a studujte. Nikdy není úplně pozdě.

22.1.2019 v 22:41 | Karma článku: 7.07 | Přečteno: 203 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Sebeobrana aneb Je to tak těžké, paní Katerino?

V pondělí 21. ledna 2019 jsem na svém blogu zveřejnil text „Řecko: Další zklamání“. Paní Katerina Kaltsogianni, Řekyně, jak přiznává, na mě ostře zaútočila. Můj článek je prý „zavádějící a nepravdivý“.

22.1.2019 v 8:00 | Karma článku: 33.20 | Přečteno: 1472 | Diskuse

Jan Jílek

Nejzkoumavější z pohledů a sv.Antonín

7.ledna jsem chtěl vyrazit do práce. Včas a bez otálení. Jenže, člověk míní, Pán Bůh mění. Nemohl jsem najít peněženku. V ní všechny doklady, asi 12 000 Kč v hotovosti.

21.1.2019 v 12:11 | Karma článku: 15.87 | Přečteno: 533 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Palachovské ohlédnutí

Dostalo se mi výtky, bylo to minulý týden v blogerské diskusi, že zatímco v centru pozornosti je jisté téma (Palachovo výročí), já se věnuji záležitostem kdesi v daleké cizině. Prý na blog tahám nezáživná témata kdoví odkud.

21.1.2019 v 8:00 | Karma článku: 13.15 | Přečteno: 491 | Diskuse
Počet článků 45 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 913

Eva Fruhwirtová (1986) - Věnuje se efektivní komunikaci a tréninku mozku. V Třebíči založila mozkohernu a učí lidi znovu si hrát. Pamatuje si věci, na které ostatní dávno zapomněli. Ráda pozoruje dění kolem sebe a ještě raději se do něj zapojuje. 

Najdete na iDNES.cz