Spousta konfliktů v našem životě vzniká našimi vnitřními válkami. Vytváříme si v hlavě překážky, snažíme se utíkat, abychom tam byli dřív, než druzí a když tam jsme, tak chceme ještě dál. A při tom to, co tolik potřebujeme je pokoj, vnitřní klid.
Pokud nejsme příliš zaujati sami sebou, nemusíme dělat vůbec nic, stačí jen využít našeho práva být. Člověče, postůj chvíli...
Život v trysku nám neumožňuje vnímat detaily a tiché signály. Když řídíme auto a šlápneme na plyn, krajina za oknem se bude míhat rychleji a rychleji. Přesto, že budeme v cíli v „dost dobrém“ čase, nebudeme ani tušit, co jsme po cestě vše minuli. Člověče, postůj chvíli...
Neuspořádané myšlenky a plná hlava ubližuje našemu srdci. Vypěstovali jsme si neschopnost soustředit se na konkrétní prožívanou chvíli. A proto v žádném okamžiku nejsme ani tam, ani tady. Neumíme projevit to, co doopravdy cítíme, protože nikdy nejsme celí – hlava a srdce nejsou spolu. Člověče, postůj chvíli...
Největší dárek, který někomu můžeme dát, je náš čas. Protože když mu dáváme svůj čas, dáváme mu kus našeho života, který se už nevrátí. Pokoj v duši, po kterém tak toužíme, můžeme přitom najít sami v sobě. Stačí se zastavit, přestat slibovat a znovu se naučit to ztracené dětské bytí tady a teď. Problém je totiž v tom, že tvá hlava není nikdy s tebou, běží napřed a ty ji nedokážeš dostihnout.
__________________________
V životě jsou těžké i hezké chvíle. Může se stát, že budeme po něčem hodně toužit, a když to přijde, nebudeme vědět, jak s tím naložit. Proto je důležité vnímat tiché signály života a lidi, kteří nám vstupují do cesty. Protože nic není jen náhoda.
Věnováno: TH, JŠ, ZO, ŠV, TV a VJ