Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pracovat? Ne, raději studovat

1. 02. 2013 21:25:42
Každej je študovanej, ale kdo bude dělat? Tak tuhle větu jsem slýchávala doma často. A vždy jsem se ostře ohrazovala. Jako téměř jediný vysokoškolák v naší rozvětvené rodině jsem cítila povinnost hájit tento akademický stav. Uběhlo pár let a můj názor se změnil.
 www.zssever.cz

Vážím si vzdělaných lidí a školství a vzdělání mám v úctě. Sama jsem vystudovala jednu vysokou školu a tu druhou jsem osobně těsně před koncem ukončila (bylo to prozření, že i jiné věci mají daleko větší smysl). Vystudovala jsem za státní peníze a za peníze od rodičů, v řádném termínu. Teď státu řádně platím daně, zdravotní i sociální. A rodičům se také snažím vracet. Je to fér.

Nedávno jsem byla na jednom setkání dobrovolníků. Bylo nás nám deset, věk v rozmezí 25 – 35. Tři řádní studenti, dva pracující a pět třicetiletých doktorandů. Trochu mě ten vysoký počet zarazil, ale budiž. O týden později jsem se setkala s jednou známou, která končila prodloužené magisterské studium. Zeptala jsem se na její další plány. Jednoznačná odpověď: „Půjdu na doktorandské studium. Slušné stipendium, málo práce, nemusím ráno brzo vstávat.“ Tady jsem už vycítila, že její zájem není věda, ale spíše nalezení místa, jak si prodloužit pozdní vstávání.

Kritici teď zajisté navrhnou - a proč ne?

Doktorandské studium by přeci měli studovat ti, co mají opravdu zájem o vědu. Nebo to je současný trend, kam se jít po škole schovat?

Vyšší vzdělání neznamená větší lidské kvality

Ano, vysokoškoláku máme opravdu hodně. Smutné na tom je, že absolventi získali s titulem zároveň pocit, že přesně ví, jak to v realitě chodí a jak se to má dělat. Osobně jsem si to vyzkoušela v uplynulém roce na nespočtu přijímacích pohovorů a zkušebních lhůt. Dokonce jsem nabyla pocit, že s vyšším počtem titulů se objevuje vyšší počet výmluv, proč jednotlivé úkoly nelze splnit.

Příběh ze života - první

S inženýrským titulem to nemá jednoduché ani truhlář. Příběh ze života mého známého. Vyučil se truhlářem. A zkusil i vysokou. Zvládl to. Teď hledá práci ve svém vysokoškolském oboru. Chtěl by se pustit do vlastního podnikání, ale nejde to. Jako vysokoškolák musím mít nad sebou rok dozor. Zato jeho spolužák, který šel po vyučení pracovat, má praxi, si dnes klidně vlastní podnikání otevřít může. A tak to dopadne tak, že vyučený truhlář bude dozorovat vysokoškolákovi.

Příběh druhý

Opět čerpám ze své rodiny a známých. Tlak na co nejvyšší vzdělání nutí rodiče doslova hnát své potomky na co nejvýše možné vzdělání. V určitém momentě pak dojde k zaseknutí a racionálnímu uvažování. A tak se velmi často stává, že student či studentka po složení maturity nastupuje, často na stejné škole, na učňovský obor. Zde taktéž hledejme chybu v českém školním systému.

Příběh třetí

Pro někoho je vysoká škola prestiž, pro někoho způsob, jak si prodloužit rozverné mládí. Důležité je, co pak bude člověk umět, až bude chtít jít pracovat (chtít pracovat? divné spojení... ale dneska se vlastně nemusí chtít pracovat). A tak si za to vlastně můžeme sami. Když budeme chtít opravit omítku v koupelně, na zedníka si budeme muset počkat, ale pokud bychom chtěli nakreslit plán oprav, nebude problém, inženýru se najde dost. Jenže mě ve výsledku zajímá opravená koupelna, a ne plány. Navíc pak zjistíte (bohužel) že zedník s praxí musí občas i inženýrské plány opravit, aby to všechno stálo a vypadalo tak, jak má. To je třetí příběh ze života.

Křišťálová Lupa 2016
Autor: Eva Fruhwirtová | pátek 1.2.2013 21:25 | karma článku: 42.27 | přečteno: 9060x

Další články blogera

Eva Fruhwirtová

Problémy ve vztahu a v práci? Příčina je v našem mozku

Hledání dokonalosti v osobním i pracovním životě je přínosné do té míry, pokud jsme si vědomi toho, že dokonalé neexistuje, ale uznáváme cestu, která k dokonalosti směřuje.

19.11.2016 v 17:43 | Karma článku: 9.25 | Přečteno: 291 | Diskuse

Eva Fruhwirtová

Na hraně lidských propastí

Krize se nevyhnou nikomu. Ať už v práci či v kuchyni nebo ložnici. Podstatné je to, jak na ně nahlížíme a jak se s nimi vyrovnáme.

23.10.2016 v 21:54 | Karma článku: 11.29 | Přečteno: 312 | Diskuse

Eva Fruhwirtová

Já už tady nejsem rád. Vyhořelých učitelů přibývá

„Já už tady nejsem rád,“ říká Svěrák ve filmu Vratné lahve. Není sám. Vyhořelých učitelů přibývá. Rozhodně nechci generalizovat. Chci se podělit o zkušenosti z poslední doby.

19.10.2016 v 20:10 | Karma článku: 38.67 | Přečteno: 2136 | Diskuse

Eva Fruhwirtová

Na dovolenou s řidičem, který spí v kufru autobusu?

Po sedmnácti hodinách řízení povinná pauza. V kufru autobusu při 40 stupňů Celsia. Víte, kdo vás veze?

20.8.2016 v 15:27 | Karma článku: 29.55 | Přečteno: 1759 |

Další články z rubriky Společnost

Miloslava Cejpková

Trápí vás tělo? - nastavte si to v hlavě

Máte problém s klouby, nebo vás nesmírně štve šéf, či jiná havěť a ocitáte se ve víru emocí, které nezvládáte...

8.12.2016 v 0:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 17 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

Do foroty ...

„A vem něco do foroty“ bylo heslo babičky, která coby předválečný ročník měla ráda rezervu, nejen co se týká „gáblu.“

7.12.2016 v 22:29 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 119 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Svět se změnil, a s tím i kalendáře, přibyly muslimské svátky

V kalendářích vydavatelství Tushita najdete české svátky, ale i svátky evropských států. Tushita totiž vydává kalendáře hned v několika jazycích. V roce 2016 přibyly náboženské svátky islámu. Je to dobře? Musíme si zvyknout?

7.12.2016 v 18:06 | Karma článku: 18.88 | Přečteno: 898 | Diskuse

Martin Fletcher

Klienti ÚSP Kvasiny zažili příjemné hudební odpoledne se členy divadla Slunečnice z Brna

7. prosince klienti ÚSP Kvasiny měli ve společenské místnosti pěkně hudebně živo a to díky třem lidem z divadla Slunečnice v Brně, kteří do Kvasin přivezli písničky z pohádek a též několik vánočních písní.

7.12.2016 v 17:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Pavel Chalupský

Vesmírné SMS.

Šel jsem za svojí Matkou. Přišel jsem k ní a nechal se jí obejmout.Vstoupil jsem do jejího lůna. Vstoupil jsem do lesa. Hlubokého lesa. Připadal jsem si jak v Boubínském pralese.

7.12.2016 v 17:30 | Karma článku: 3.68 | Přečteno: 91 | Diskuse
Počet článků 41 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 939

Eva Fruhwirtová (1986) - Věnuje se komunikaci a tréninku mozku. V Třebíči založila mozkohernu a učí lidi znovu si hrát. Pamatuje si věci, na které ostatní dávno zapomněli. Ráda pozoruje dění kolem sebe a ještě raději se do něj zapojuje. 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.