Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pracovat? Ne, raději studovat

1. 02. 2013 21:25:42
Každej je študovanej, ale kdo bude dělat? Tak tuhle větu jsem slýchávala doma často. A vždy jsem se ostře ohrazovala. Jako téměř jediný vysokoškolák v naší rozvětvené rodině jsem cítila povinnost hájit tento akademický stav. Uběhlo pár let a můj názor se změnil.
 www.zssever.cz

Vážím si vzdělaných lidí a školství a vzdělání mám v úctě. Sama jsem vystudovala jednu vysokou školu a tu druhou jsem osobně těsně před koncem ukončila (bylo to prozření, že i jiné věci mají daleko větší smysl). Vystudovala jsem za státní peníze a za peníze od rodičů, v řádném termínu. Teď státu řádně platím daně, zdravotní i sociální. A rodičům se také snažím vracet. Je to fér.

Nedávno jsem byla na jednom setkání dobrovolníků. Bylo nás nám deset, věk v rozmezí 25 – 35. Tři řádní studenti, dva pracující a pět třicetiletých doktorandů. Trochu mě ten vysoký počet zarazil, ale budiž. O týden později jsem se setkala s jednou známou, která končila prodloužené magisterské studium. Zeptala jsem se na její další plány. Jednoznačná odpověď: „Půjdu na doktorandské studium. Slušné stipendium, málo práce, nemusím ráno brzo vstávat.“ Tady jsem už vycítila, že její zájem není věda, ale spíše nalezení místa, jak si prodloužit pozdní vstávání.

Kritici teď zajisté navrhnou - a proč ne?

Doktorandské studium by přeci měli studovat ti, co mají opravdu zájem o vědu. Nebo to je současný trend, kam se jít po škole schovat?

Vyšší vzdělání neznamená větší lidské kvality

Ano, vysokoškoláku máme opravdu hodně. Smutné na tom je, že absolventi získali s titulem zároveň pocit, že přesně ví, jak to v realitě chodí a jak se to má dělat. Osobně jsem si to vyzkoušela v uplynulém roce na nespočtu přijímacích pohovorů a zkušebních lhůt. Dokonce jsem nabyla pocit, že s vyšším počtem titulů se objevuje vyšší počet výmluv, proč jednotlivé úkoly nelze splnit.

Příběh ze života - první

S inženýrským titulem to nemá jednoduché ani truhlář. Příběh ze života mého známého. Vyučil se truhlářem. A zkusil i vysokou. Zvládl to. Teď hledá práci ve svém vysokoškolském oboru. Chtěl by se pustit do vlastního podnikání, ale nejde to. Jako vysokoškolák musím mít nad sebou rok dozor. Zato jeho spolužák, který šel po vyučení pracovat, má praxi, si dnes klidně vlastní podnikání otevřít může. A tak to dopadne tak, že vyučený truhlář bude dozorovat vysokoškolákovi.

Příběh druhý

Opět čerpám ze své rodiny a známých. Tlak na co nejvyšší vzdělání nutí rodiče doslova hnát své potomky na co nejvýše možné vzdělání. V určitém momentě pak dojde k zaseknutí a racionálnímu uvažování. A tak se velmi často stává, že student či studentka po složení maturity nastupuje, často na stejné škole, na učňovský obor. Zde taktéž hledejme chybu v českém školním systému.

Příběh třetí

Pro někoho je vysoká škola prestiž, pro někoho způsob, jak si prodloužit rozverné mládí. Důležité je, co pak bude člověk umět, až bude chtít jít pracovat (chtít pracovat? divné spojení… ale dneska se vlastně nemusí chtít pracovat). A tak si za to vlastně můžeme sami. Když budeme chtít opravit omítku v koupelně, na zedníka si budeme muset počkat, ale pokud bychom chtěli nakreslit plán oprav, nebude problém, inženýru se najde dost. Jenže mě ve výsledku zajímá opravená koupelna, a ne plány. Navíc pak zjistíte (bohužel) že zedník s praxí musí občas i inženýrské plány opravit, aby to všechno stálo a vypadalo tak, jak má. To je třetí příběh ze života.

Autor: Eva Fruhwirtová | pátek 1.2.2013 21:25 | karma článku: 42.23 | přečteno: 8998x

Další články blogera

Eva Fruhwirtová

Chorvatsko nejsou jenom kolony aut a pláže plné Čechů

Dovolená v Chorvatsku s rozdílem dvaadvaceti let. Co se změnilo? A proč tam Češi stále tak rádi jezdí?

19.7.2016 v 9:42 | Karma článku: 16.00 | Přečteno: 1086 | Diskuse

Eva Fruhwirtová

Nedělní návštěva u zahradníka

Obdivovala jsem ho. Nejen proto, že každou květinu a rostlinu znal českým i latinským názvem a ještě je zařadil do skupiny, ale především proto, že si uchoval lásku a úctu ke svému řemeslu.

17.4.2016 v 19:59 | Karma článku: 13.83 | Přečteno: 307 | Diskuse

Eva Fruhwirtová

Sliby jako přežitek moderní doby? Spíše příčina nejistoty v životě i podnikání

Slibem nezarmoutíš. Nesplněnými sliby, zvláště opakovanými, se z člověka stane nespolehlivý a nedůvěryhodný partner. V životě i v podnikání. 

13.3.2016 v 17:18 | Karma článku: 9.29 | Přečteno: 240 | Diskuse

Eva Fruhwirtová

Přijmout zodpovědnost za svůj život je jako jízda v autě bez tempomatu

Při jízdě s tempomatem jedete stále stejnou, dopředu nastavenou rychlostí. Odlehčíte sice své noze, ale tím se zbavíte možnosti řídit své auto podle sebe. 

28.2.2016 v 21:45 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 513 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Bohumír Šimek

Paříž…Brusel…Nice…Mnichov…Allah akbar!

Lze zastavit nebo alespoň omezit nesmyslné vraždy ve jménu Allaha nebo jinak alterovaných osob, které se množí, jako houby po dešti?

24.7.2016 v 6:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 | Diskuse

Lenka Hoffmannová

Já myslela...s tebou je to těžký

Já myslela, že ten kufr nacpeš více pod to sedadlo, rozladěně komentuje počínání do hněda opáleného manžela asi čtyřicetiletá žena krmící dceru. Já myslela, že si sedneme proti sobě a kufry dáme vedle, pronese dáma ke kámošce.

23.7.2016 v 20:46 | Karma článku: 9.07 | Přečteno: 374 |

Štěpánka Bergerová

Nechtěla bych být mainstreamovým žurnalistou …

Vešli, rozhlédli se a vybrali si jeden z prostředních stolečků v útulné restauraci s francouzským nádechem.  

23.7.2016 v 18:00 | Karma článku: 22.40 | Přečteno: 527 | Diskuse

Jitka Přikrylová

Sexuální útoky pokračují. Jak dlouho to Němci hodlají trpět?

Má vás to probrat, když v jednom týdnu zaútočí dva vražední magoři. Jeden ve vlaku se sekyrkou, druhý v nákupním centru s puškou. Oba ještě teenageři. Oba z muslimských rodin. Oba řvou Allahu Akbar. Ale motivy prý nikdo netuší.

23.7.2016 v 17:03 | Karma článku: 39.74 | Přečteno: 1732 | Diskuse

Jiří Hermánek

Už nás, nevážení, nudíte k smrti a 500 lidí už jste zabili...

Ano, takové bude přibližné celkové číslo když sečtu atentáty v Madridu, v Londýně, Paříži, Bruselu, Nice a v neposlední řadě také včerejší střelbu v Mnichově. Přesto se nabízí hříšná myšlenka, že není muslim jako muslim...

23.7.2016 v 11:30 | Karma článku: 41.31 | Přečteno: 2669 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 911
Eva Fruhwirtová (1986) - Pamatuje si věci, na které ostatní dávno zapomněli. Nemá ráda zbytečnou práci a nedochvilnost. Ráda pozoruje dění kolem sebe a ještě raději se do něj zapojuje. Miluje film Čokoláda a Vrtěti psem, knihu Jánošíci s těžkou hlavou a skupinu Kryštof a Erose Ramazzottiho.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.